Příběhy z válečné a poválečné Šumavy 3.

V devíti příbězích přináší autor svědectví o výjimečných lidech, spojených s událostmi válečných a poválečných let na Šumavě.

Příběh prvý líčí životy čtyř pilotů, z nichž Matěj Pavlovič pocházel ze Šumavy z Vlkonic a zahynul jako hrdina v prvopočátcích druhé světové války v cizí zemi. Obdobným hrdinou byl i Jaroslav Vyhnis, odchovanec pilotní školy z klatovského letiště. Na svou Šumavu se vrátil i s anglickou manželkou a prvorozeným synem Jaroslavem. Následující vyprávění pojednává o Janu Písečném, který na Šumavě zůstal i přesto, že byl perzekuován a odsouzen po válce ve své vlastní zemi. Dalším v pořadí je Josef Lupoměský, který při nasazení v Itálii ke konci války utekl a pomáhal tamním partyzánům v boji proti německé armádě. Později vstoupil do Československé samostatné brigády v Anglii. I on po válce na Šumavě zůstal. Tragický je příběh rodiny Pavlovičových z Vlkonic, odkud byli v roce 1942 odvezeni bratři pilota RAF Matěje Pavloviče do Internačního tábora ve Svatobořicích na Moravě, přestože již v té době jejich bratr nežil. Jednalo se tehdy v protektorátu Čech a Moravy o utajovanou akci „E“ uskutečněnou pod přísným dohledem klatovského gestapa. Neméně zajímavé je vyprávění o životě Vladimíra Holuba z Puchverského mlýna na Klatovsku, který si i ve svých 95 letech obdivuhodně hodně pamatuje, což dotváří průběh jeho života i rodiny ve škále válečných a poválečných let.