Úryvok z knihy - Pekelná princezná

Aby zajistili corpus delicti, neboli předmět doličný, důkaz, že paní Gunnessová byla skutečně zavražděna, začala obžaloba předvoláním koronera dr. Charlese S. Macka.

Byl absolventem medicíny na Harvardu a Columbijské univerzitě, kde v rode 1882 získal doktorát, vyučoval na lékařské fakultě Michiganské univerzity a poté si založil soukromou praxi, nejprve v Chicagu a poté v La Porte.

 V posledních dvou letech zastával úřad koronera. Jednapadesátiletý lékař „měl bílé vlasy a vousy“ a jistý kronikář jej přirovnal ke „starozákonnímu prorokovi“, což byla celkem přiléhavá analogie, protože byl nedávno vysvěcen jako pastor Swedenborgianské církve a oznámil svůj záměr zanechat lékařské praxe a začít nový život jako pastor v Toledu v Ohiu.

Jen pár dní před tím pro něj Metodistická církev uspořádala hostinu na rozloučenou, kde mu kolegové z lékařského klubu v La Porte „předali krásnou vycházkovou hůl se zlatou hlavicí“, symbolizující vzpřímenost, s jakou Mack „vždy chodil… jako lékař, jako občan a jako člověk“.

Z pohledu publika, očekávajícího drama, bylo Mackovo svědectví, zahajující soudní řízení, zklamáním. Na dotaz Smithova spolupracovníka Matina Sutherlanda koroner uvedl, že poprvé „tělo ženy a tří dětí“ spatřil až po požáru. Byli „těžce spáleni. Jedno z dětí mělo v čele díru. Hlava dospělého těla chyběla a také pravá noha byla pod kolenem uhořelá. Chyběla levá noha a jedna ruka byla oddělená. Nepamatuji si, zda byla dlaň součástí ruky“.

Na dotaz, co s těly provedl, Mack odpověděl, že byla „odvezena do Cutlerovy márnice“, kam povolal čtyři „patology“, Graye, Wilcoxe, Longa a Meyera, aby provedli pitvu. Pokud jde o něj, „žádnou podrobnou prohlídku těl neprováděl. Těm tělům jsem nevěnoval o nic víc pozornosti než v běžném případe.

Sutherlandovi rychle docházelo, že bez poznámek, které si zapsal v den požáru, nebude Mack schopen poskytnout ohledně corpus delicti nijak užitečné svědectví. Jenže Mack poznámky neměl u sebe. „Když si uvědomil marnost snahy o přesný popis těl, aniž by paměť svědka osvěžily poznámky,“ napsal Harry Darling, „poněkud zoufalý Sutherland tento směr dotazování opustil.“

Na stolku obžaloby byla dvojice utěsněných sklenic. Sutherland vzal do ruky větší z nich, uvolnil víko a vyjmul obsah, několik silně spálených kostí, nalezených ve sklepě spolu s těly. Poté je ukázal svědkovi, který je identifikoval jako patu, levou čelistní kost a, pokud dokázal posoudit, „sedmý obratel“. Druhá nádoba obsahovala něco, co Mack dokázal identifikovat pouze jako „živočišnou tkáň“. Těžko říct, čeho chtěl žalobce předváděním těchto „hrůzných pozůstatků“ dosáhnout, ačkoli, soudě podle rozruchu mezi diváky, pro lovce senzací v soudní místnosti to byl vrchol dne.

Kniha Pekelná princezná / Autor: Harold Schechter